Pavel Půta kytara, foukací harmonika, banjo, zpěv Josef Klíma piano, zpěv Martin Stanovský 12 strunná kytara, zpěv Andy Seidl kytara, slide kytara, zpěv Václav Veselý elektrické kytary, basa
Známý reportér TV Nova Josef Klíma má prý hudební limity nastaveny o něco níž než jeho spoluhráči PKS hraje hudební styl, který sama nazvala “honky-tonky folk“, tedy folk s bluesovými a rockovými prvky. Repertoárem jsou hlavně vlastní písně. Setkání autorských osobností nabízí překvapivě barevný recitál s výraznými čtyřhlasými vokály. Premiéra se udála v říjnu 2007 v Balbínově poetické hospůdce. Písničky z minialba Pavel Půta / Pavel Půta Opustila jsi mě
Honky tonky Josefa KlímyUž několik let se o víkendech léčím z hrůz, které do sebe nasaju během týdne tím, že hraju s kamarády v hospodě. Krátce před padesátkou, kdy už jsem byl strašně unavený z kauz, které točím, a měl pocit zmaru, jsem si jednou večer sedl doma k pianu a najednou se odkudsi ze mě vyrojily písně a musely ven. Pak už jsem vlastně nic dalšího nesložil. Jednoduše to bylo období, kdy se zanesený organismus potřeboval vyčistit, zapnul promývačku v mém mozku, aby ze mě vyhnal tyhle tísně. O víkendech jsem hrával po putykách už od nějakých sedmnácti let. S Honzou Hrubým, dnes slavným houslistou, jsme tehdy i založili bigbítovou kapelu. Jenže pak jsem se vydal cestou reportéra a na hraní byl čas jen sporadicky na mejdanech. Postupně jsem tam potkával skvělé lidi jako Pavla Půtu, Andyho Seidla, Vaška Veselého a Martina Stanovského. Hráli jsme si volně, každý to svoje, až vzniklo totálním samospádem uskupení lidí. do něhož každý vložil svoje věci a které jsme pojmenovali podle svých jmen PKS. Pomalu zahajujeme vystupování po klubech a dokonce jsme začali společně zkoušet, což jsme předtím vůbec neznali. Ale jen do té míry. aby nás to všechny bavilo. Víme moc dobře, že každý máme své hudební limity jasně nastaveny. Oni je mají výš. já se svým samoukovým stylem doprovodného rockového piana níž. ale to mi ani trochu nevadí. Jakkoli to může znít pateticky, nesnažíme se prosadit a být slavní, chceme si v klidu zahrát a prostě se přitom dobře bavit. Přesto jsou moje víkendy nevyzpytatelné. Teď v létě mi zavolal jistý doktor Bohumír Doul, s nímž jsem natočil dvě reportáže už před dvěma lety, zda si prý nechci natočit osud první oběti VZP. Netušil jsem, že se krátce poté zastřelí. Že místo oddechového víkendu budu točit jednu z nejsmutnějších reportáží, jaké jsem kdy dělal. Takže vlastně nikdy nevím, jak můj víkend dopadne. A když už mám všeho opravdu až po krk a ani hraní nepomáhá, tělo i duše si vytvořily takový samočisticí mechanismus. Prostě mi zavelí na letiště, kde chytnu nejbližší možné letadlo a odletím k moři. Vypnu mobil, plavu, píšu anebo se jen tak procházím, abych se za týden zase mohl pustit do práce. zaznamenala Jarmila Kovařiková
V PÁTEK 4. LEDNA 2008 V BALBÍNCETo se tu sešla skupina pěti mužů, kteří si říkají PKS, což jo reminiscence na kdysi všemocnou agenturu, ale také shluk počátečních písmen příjmeních čtyř členů skupiny. Takže kdo že se to na pódiu objevil? Za klavírem seděl novinář, publicista a spisovatel Josef Klíma, na akustickou a slide kytaru hrál Andy Seidl, jinak také člen skupiny Irish Dew, na kytaru, banjo a foukací harmoniku Pavel Půta známý z dua Púta-Staněk a na dvanáctistrunnou a elektrickou kytaru fotograf Martin Stanovský. Mužem v pozadí, hudebním garantem všeho dění, aranžérem a hráčem na elektrické kytary je Václav Veselý, jinak také šéf kapely Irish Dew, kde ovšem hraje především na akordeon. Všichni zúčastnční samozřejmě zpívají a také se podílí autorsky na repertoáru kapely, který ovšem zahrnuje i věci převzaté, a to jak od autorů domácích, tak i zahraničních. A protože bylo pár dnů před nedožitými 73. narozeninami Elvise Presleyho, slušelo se zazpívat také něco z jeho repertoáru, což byl úkol, kterého se na výbornou zhostil Andy. Koncert byl mile nostalgickou záležitostí plnou humoru a výborné hudby, takže mohu doporučit i další vystoupení této nové hudební formace. Ivan Kott, Jonáš-klub 2/2008 |
produkce
