Neil Simon POSLEDNÍ ZE ŽHAVÝCH MILENCŮ Komedie, při které se smějí diváci bez rozdílu věku a tu a tam i zaslzí. fotogalerie osoby a obsazení Barney Tringold Petr Nárožný Elaine Navaziová, Bobbi Michelová, Jeanette Fisherová Simona Stašová
Objednávka představení
Délka představení s přestávkou cca 2 hodiny 20 minut Premiéra 7. 5. 2010 produkce Agentura HARLEKÝN s.r.o. Jana Hanzlíčková	Režie Zdeněk Kaloč Překlad Ivo T. Havlů Kostýmy Michaela Červenková Scéna Miloš Ditrich Hudba David Rotter Maskérka Eva Hrušková Technická spolupráce Petra Dolanská, Luboš Loubal, Aleš Hanzlíček

Kde toto představení uvádíme:
20. 5. UHERSKÉ HRADIŠTĚ Klub kultury; 21. 5. BRNO Kulturní dům Rubín; 22. 5. PRAHA, BRANICKÉ DIVADLO; 26. 5. PRAHA, DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ; 31. 5. LIBEREC Divadlo F.X.Šaldy; 1. 6. KUTNÁ HORA Divadlo; 4. 6. OSTRAVA Dům kultury města; 5. 6. OPAVA Kino Mír; 12. 6. KARLOVY VARY Městské divadlo; 18. 6. PRAHA, BRANICKÉ DIVADLO; 19. 6. PRAHA, DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ; 27. 7. TŘEBOŇ Divadlo J.K.Tyla; 28. 7. VELKÉ LOSINY nádvoří zámku; 29. 7. HUSTOPEČE nádvoří zámku; 20. 8. OLOMOUC Reduta; 21. 8. ZLÍN Academia centrum UTB; 30. 9. BRNO KC Semilasso

Podrobnosti viz Program.

Poslední ze žhavých milenců patří mezi nejúspěšnější hry známého amerického autora. Řadu sezón se těšila velké divácké přízni na Brodwayi. Skvělá je svým námětem i mistrnými dialogy.

Barney Tringold, starší majitel rybí restaurace v New Yorku, se po letitém spořádaném manželství odhodlá k první nevěře. Má pocit, že vlastně vůbec nežije. Jak sám říká: "Chtěl jsem poznat, jaký je to s cizí ženou. Budu mít úspěch, budu se jí líbit, vzruší mě její dotek? Tisíce otázek, na které bych už nikdy nedostal odpověď, kdyby se moje jméno zítra objevilo v rubrice úmrtí!"

Do bytu své stařičké maminky si postupně pozve tři různé typy žen (sexu chtivou Elaine, ztřeštěnou Bobbi a upjatou Jeanette) a dostává se s nimi do neuvěřitelně komických a choulostivých situací s ještě komičtějšími výsledky.

Odvěká mužská touha po milostných dobrodružstvích inspirovala autora k napsání komedie, při které se baví a smějí diváci bez rozdílu věku. Je jen otázka, zda životní poznání majitele rybí restaurace v Americe je pro starší pány varováním nebo naopak, povzbuzením pro nová dobrodružství.

Ohlasy diváků a pořadatelů

Sent: Thursday, February 24, 2011 12:34 AM
Subject: poděkování

Dobrý den,
chtěli bychom prostřednictvím Vaší agentury poděkovat paní Stašové a panu Nároženému za jejich úžasné představení v Jihlavě. Byli báječní! Takhle jsme se v divadle dlouho nezasmáli. Děkujeme.

Dvořákovi, Větrný Jeníkov

Sent: Tuesday, December 14, 2010 12:39 AM
Subject: pro paní Stašovou

Vážená paní Stašová!

Dnes (13.12.) jsem byla v Semilassu v Brně na Posledním ze žhavých milenců a upřímně se klaním jak Vám, tak i panu Nárožnému, který byl neméně skvělý. Jste báječný herecký pár!"Milenec" je velice hezká, chytrá hra, která jednoho donutí se smát i poměrně smutným a až děsivě skutečným věcem v životě, a Vaše umění, talent tuto hru ještě zdokonaluje. Děkuju Vám za opradu skvělý zážitek. Po dlouhé době jsem si návštěvu divadla užila na více jak 100% a s chutí jsem se přidala k těm (bohužel jen) několika lidem aplaudujících ve stoje... S velkou úctou,

Lucie Kropáčková

Kdy je člověk směšný?

Na jevišti Národního divadla právě vystupuje v komické roli jeden z nejlepších herců. Z hlediště se ozývají salvy smíchu. Výstup končí a zpocený herec vbíhá do zákulisí. Téměř se svalí na židli a zhluboka oddychuje. Pak se obrátí na kulisáky, kteří kolem postávají v přítmí, připraveni na přestavbu dekorace a povzdechne si:
“Jo, pánové, je to dřina!“ Jeden z kulisáků poznamená: “Copak vy! Vy se bavíte. Co máme ale říkat my!?“ Domnívám se, že i řada diváků si v duchu pomyslí : „Ten se má! Jen samá legrace. Takový život by se mi taky líbil.“

Kdy je člověk směšný? Kdy budí v těch, co jej pozorují, smích? No přece ve chvíli, kdy se bere příliš vážně, aniž k tomu má sebemenší důvod. Skutečný komik (jakým byl například Chaplin, Laurel a Hardy, Voskovec a Werich nebo Hugo Haas) to dobře ví. Má totiž silně vyvinutý pozorovací talent a stejně velkou představivost, k níž se pojí jevištní inteligence. K výsledné lehkosti a samozřejmosti, s níž v postavě, kterou představuje, jedná, se však musí dopracovat tvrdou prací v řadě náročných zkoušek. S lékárnickou přesností odměřuje význam každého slova a gesta, každé pauzy.Fixuje jedinečný rytmus a tempo, a jako korunu všeho nasazuje pointu.

Ne nadarmo se říká, že humor je matematika.Výbuch smíchu v publiku, který komik vyvolá, by se dal také přirovnat k řetězové reakci. Dochází k ní, jakmile je neúplné množství štěpného materiálu náhle doplněno jejím kritickým množstvím.Je-li ho jen o zlomek miligramu méně nebo naopak více, není už kritické a k reakci nedojde. –
Komik se také nemůže ještě před publikem rozpomínat na každý detail své role. Proto si v jisté fázi zkoušek intenzívním opakováním „partitury“ vnitřního i vnějšího aranžmá vytváří řetězec podmíněných reflexů.
Ten pak hereckému projevu dává zdání spontaneity a improvizace.

Tak také pracovali mí kolegové, herecké osobnosti - Simona Stašová a Petr Nárožný. Často až k hranici úplného vyčerpání. Ano, je to velká dřina. Ale díky ní a talentu se nakonec dostaví ta prchavá chvilka nesmírné radosti.
To když diváci vybuchují smíchem a tu a tam i zaslzí.

Zdeněk Kaloč

"Jak těžko bylo na cvičišti, a jak lehko na jevišti! Pak se rozhostil radostný mír a my byli opět lidmi.

Neil Simon

nejúspěšnější (a údajně i nejbohatší) americký dramatik posledních čtyřiceti let, nekorunovaný král
broadwayských činoherních scén s přesahem i do oblasti muzikálů.
Narodil v roce 1927 v New Yorku. Měl přezdívku "Doc", protože od dětství snil o povolání lékaře.
V 16 letech vstoupil do armády. Pak sice započal studovat medicinu, ale studium nedokončil. Začal psát
skeče a později seriály pro televizi - a uvízl drápkem. Světovou dramatickou literaturu obohatil v žánru
velmi obtížném, zato nad jiné působivém - v tragikomedii.

Jeho první hra "Come Blow Your Horn" (Pojď nám zatroubit) je prý hra autobiografická. S ní ještě díru do světa neudělal. Druhou hru dokonce nejprve vzdal. Teprve po dokončení úspěšného libreta k muzikálu "Little me"(Malé já), který měl premiéru na Broadwayi v roce 1962, se k ní vrátil a ta založila jeho slávu. Byla to hra "Barefoot in the Park" (Bosé nohy v parku). Další neméně slavnou hrou byl "Podivný pár", nadšeně přijatý nejen obecenstvem, ale i vážnou kritikou, což je shoda vcelku dosti vzácná. Od Podivného páru napsal Neil Simon další hry (Sliby chyby, Apartmá 719, Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců, Zajatec na druhé avenue, Vstupte! aj.)

Inscenace Poslední ze žhavých milenců (The Last of the Red Hot Lovers) byla uvedena v roce 1969
v broadwayském Eugene O'Neill Theatre, v jednom z nejvýznamnějších newyorských divadelních center.
Dočkala se 706 repríz. Hra, režisér (Robert Moore) a herci (James Coco a Linda Lavin) byli nominováni
na prestižní cenu Tony Awards. V roce 1972 byla hra zfilmována.

I v dalších letech obohacoval Neil Simon repertoár broadwayských divadel o nové hry (např. Kapitola druhá,
Každý má svého Leona, Blázni, Hodný pan doktor, Chci k filmu, Dámská jízda, Ztracen v Yonkersu a další).

Můžeme bez nadsázky říci, že patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Podle jeho her
vznikla řada úspěšných filmů. Obdržel několik významných ocenění a v roce 1991 prestižní
Pulitzerovu cenu.

Simonův humor není nikdy zlý. Simon není supem - ptáčkem posměváčkem. Naopak, v jeho hrách zaznívá
smířlivý, chápající hlas.