Antonín Procházka

S TVOJÍ DCEROU NE

Komedie o tom,
jak snadno spadnout do manželské krize
a jak těžko z ní ven

fotogalerie

videoukázky

Délka představení s přestávkou cca 2 hodiny

Premiéra 28. 3. 2004

Objednávka představení

osoby a obsazení

SandraTýna Průchová
Luboš Petr Nárožný
Libuše Naďa Konvalinková
Alice Zuzana Slavíková nebo Dagmar Novotná
Rudla Pavel Kikinčuk nebo Martin Zahálka
Česťa Antonín Procházka nebo Viktor Limr nebo Antonín Procházka ml.
Robin Vilém Dubnička

Režie Antonín Procházka

Scéna Miloš Ditrich
Kostýmy Dana Pichová
Technická spolupráce Luboš Loubal

produkce
Agentura HARLEKÝN s.r.o.
Václav Hanzlíček

Kde toto představení uvádíme:
15. 9. DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ Praha; 28. 9. OSTRAVA Dům kultury ; 29. 9. OPAVA kino Mír; 10. 10. DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ Praha; 9. 11. ČESKÉ BUDĚJOVICE DK Metropol malá scéna; 30. 11. DIVADLO BEZ ZÁBRADLÍ Praha

Podrobnosti viz Program.

Když si myslíte, že si na vás někdo myslí, přestanete myslet

Antonín Procházka je obdařen talentem pro komediální žánr. Text jeho hry mluví divákům z duše. Je to příběh docela obyčejných manželských párů (bankovní úředník s učitelkou a majitel neprosperující umělecké agentury s knihovnicí), snažících se předejít možné manželské krizi. Způsobí nejprve lehkou zápletku, postupně však doslova gejzír krkolomných situací, trapasů a slovního humoru. A to za přispění dospívající dcery, jejího kluka a ubohého bytaře, který přijde poctivě krást, zamotá se do světa intelektuálů a jen zírá, do jakých situací se zapletl.

 

Tiskové foto a plakát ke stažení (další foto na požádání zašleme)

 

"Kdyby jeho mateřštinou byla angličtina a místo Procházka se jmenoval třeba Ayckbourn, byl by to velice bohatý člověk. Takhle je slavný v Plzni (...). Málokdy jsem viděl tak šťastné obecenstvo. (...). Procházka nepíše skutečné charaktery; to by ve své dovednosti vstoupil ještě o stupínek výše. Figury mu slouží především k obratnému konstruování situací a pronášení vtipných paradoxních sentencí, jež klesnou do nižších pater vkusu jen občas."

Vladimír Procházka, MF Dnes

Ukázka ze hry

Libuše"Máš pravdu. V poslední době se mi Luboš zdá divnej."
Alice "Barví si vlasy na zeleno?"
Libuše "Něco mnohem horšího. Začal číst poezii."
Alice "Cože, Luboš?"
Libuše "Na záchodě si nahlas recituje Seiferta, na nočním stolku má Shakespearovy sonety, Galantní poezii a Wolkera."
Alice "S tím bych si nedělala starosti. Všichni chlapy v určitým věku prostě zešílí. Rudla, kterej v životě nepřeskočil kozu, si koupil horský kolo."
Libuše "Včera, když nenašel v naší knihovně žádného francouzského symbolistu, tak řekl, že jsem povrchní."
Alice "Já musela hodinu obdivovat jeho přehazovačku."
Libuše "Ale Rudla má ještě poměrně dost vlasů."
Alice "Na kole!"
Libuše "Ta poezie není všechno. Zdá se mi zkrátka jiný. Jsou to maličkosti, které postřehne jenom manželka. Nechci, aby sis myslela, že jsem hysterka, ale ráno cvičí, pije podmáslí a kupuje si Tinu."

Možná jsem byl v minulém životě zloděj

Plzeňský Moliere, tak se přezdívá herci, režiséru a dramatikovi Antonínu Procházkovi. Jeho komedie ovšem sklízejí vavříny nejen v domovském Divadle J. K. Tyla v Plzni, ale i na divadelních scénách po celé republice. V Praze měla nedávno v Divadle pod Palmovkou premiéru Procházkova hra Přes přísný zákaz dotýkat se sněhu a nyní uvedla v Branickém divadle Agentura Václava Hanzlíčka komedii S tvojí dcerou ne. Obě inscenace Antonín Procházka také režíroval.

Upravoval jste hru S tvojí dcerou ne pro nové nastudování, anebo jste byl spokojen s tím, jak jste ji dříve napsal?
Z mé strany byly úpravy minimální. Nicméně pokud jsou do hry obsazeni herci s tvořivou invencí, jakou vládne třeba Petr Nárožný, Martin Zahálka nebo Naďa Konvalinková, pak původní text dozná jisté změny.

Ve hře S tvojí dcerou ne jste stvořil postavu zloděje, který vykrádá byty. Hrdina komedie Přes přísný zákaz dotýkat se sněhu se zase vrací z vězení. Kriminální motivy se objevují i v dalších vašich hrách. Znamená to, že vás téma zločinu nějak mimořádně přitahuje?
Je to možné, že jsem byl v minulém životě zloděj. Většina mých postav jsou vlastně "outsideři" a to se týká i těch zločinců. Jsou to spíše bizarně romantické postavy, jako by sem zabloudily z éry rady Vacátka.

Je pro režiséra výhoda nebo nevýhoda, když mu v jedné inscenaci účinkují příbuzní? Tentokrát je to Naďa Konvalinková a její dcera Karolina Kaiserová, ale s podobnou konstelací máte značné zkušenosti již ze svých plzeňských inscenací.
Někdy účinkování příbuzných může způsobovat při zkoušení jisté napětí. Český divadelní svět je navíc poměrně malý a nedá se tomu téměř vyhnout. Při naší práci se Naďa pochopitelně snaží Karolině občas poradit a ta to hrdě snáší. Až začne Karolina radit Naďě, pak to bude horší.

Jste známý nejen jako herec, dramatik a režisér, ale i jako recesista. Stává se vám, že na vás někdy nalíčí past herci, s kterými zkoušíte? Nebo jste jako režisér pes a herci si na vás nic nedovolí
I když momentálně režíruju, jsem duší herec, takže znám všechny herecký finty, co herci na režiséra vytahujou. Vím, co si herci o režisérovi myslí, když předstírají, že jsou radostni z jeho poznámek. To je pro ně nevýhoda. Pokaždé ovšem naletím na hereckou past, kterou mi nastraží: že totiž do poslední chvíle předstírají, že to nejde, ale pak to na premiéře vystřihnou.

Většina dramatiků na rozdíl od vás ve svých hrách neúčinkuje. Je pro vás snadnější napsat roli pro sebe nebo pro jiné herce?
Nevidím v tom rozdíl. Myslím, že nejsem sobeček v tom smyslu, že bych si všechny fóry napsal pro sebe a ostatním nechal jen nahrávky na smeč.

A s jakými pocity pak sledujete inscenace svých her, ve kterých už tu "vaši" roli hraje jiný herec?
Kdo z herců se vám na místě Antonína Procházky nejvíce zamlouval?

To je trochu potíž. Když režíruju jiného herce, který hraje mou roli, tak se snažím ho podvědomě vtlačit do mého pojetí, ale postupem času si zvyknu na jeho naturel a přestane mi vadit, že to hraje po svém. Jsem spokojený, jak "mou roli" hraje třeba Jan Moravec v libeňském divadle, nebo Jiří Kalužný v pardubickém představení "Profesora".

Zdeněk A. Tichý, 2003

na začátek stránky