Georgette
šansoniérka

Naďa Konvalinková
Jana Boušková

Autorský záměr Roberta Thomase je jasný a působivý - pobavit diváka a dát mu překvapivou pointu. Zdánlivě všední situace ze zdánlivě všedního dne se odehrávají v útulné pařížské kavárničce. Postavy jsou napsané brilantně a s velkou láskou. Ať už patří na stranu dobra či zločinu jsou plné humoru a člověčenství. Zejména poslední příběh, nazvaný „ZLATÝ PAN MINISTR“, ťal přímo do naší žhavé současnosti.

Robert Thomas (nar.1930 v Cap ve Francii) o sobě

Když jsem přišel do Paříže jako malý kluk z venkova, neměl jsem nic, byl jsem chudý a bez prostředků, měl jsem jenom jednu velikou vášeň a touhu. Vzal jsem si do hlavy, že musím být hercem. A tahle myšlenka mě docela absorbovala. Začínal jsem jako všichni, od malinkých rolí a pozvolna jsem si vytvářel postavení, dostával větší a větší role. Jenže - pořád to nebylo ono. V tomto směru je Paříž město nesnadné a těžko dobyvatelné. Je to jako Kolumbovo vejce, do kterého se nedá proniknout. Pochopil jsem, že potřebuji nějakou zbraň, aby mi pomohla proniknout, a tak jsem začal psát divadelní hry. Tady vlastně začal můj nový osud.
  Hned první hra "Past na osamělého muže" měla okamžitě fantastický úspěch a autorská práva se prodala prakticky do všech zemí světa. Dokonce i slavný režisér Hitchcok přijel do Paříže, aby se na ni mohl podívat a použil ji jako scénář pro svůj detektivní film. Díky tomu jsem za pouhý měsíc přeskočil od sendviče rovnou ke kaviáru a z naivního chlapce se stal muž, který napsal řadu dalších her a takto se dostal skutečně do celého světa. Jsem v podstatě velmi šťastný člověk, protože se mi podařilo uskutečnit,o čem jsem snil jako malý kluk: stal jsem se divadelníkem.
  Psaní hry je svým způsobem práce záhadná a někdy přímo alchymistická. Když píšu hru, mám pocity jako kuchař, když vaří svou tajnou specialitu. Jako základ, na dno hrnce, dávám kriminální zápletku, která je ovšem v pozadí. Není to kriminální zápletka jako v Anglii nebo v New Yorku, není to jenom děs a hrůza, při níž vstávají vlasy na hlavě, ale především v globálu typická pařížská komedie, k tomu přidávám postavy a charaktery pochopitelně komické, trochu vtipu a ducha a taky špetku fantazie a pak dám těsto do vyhřáté pece, v níž se všechno krásně spojí. Hotový koláč vrhám s radostí přímo do tváře publika. Chci tím říct, že se snažím lidi zaujmout napětím a pobavit humorem. A tak vznikla dnes již typická pařížská detektivní komedie. Náročnější divák hledá nitky a zápletky, méně nároční se přicházejí zasmát situační komice postav a humoru. To je moje "kuchařská specialita". A také obraz mého osobního štěstí.
  Žijeme v době přerodu, změn sociálních a společenských, ba i morálních, vidíme jak mizí náboženství, rozpadá se rodina. Je tedy potřeba, aby lidi něco sbližovalo, seskupovalo. Objevila se televize a víme, že prostřednictvím satelitů bude zase na vyšší úrovni. Svět budoucnosti bude fantastický, ale co to ubohé divadlo mezi lidmi, kteří se snaží mít nejnovější automobil, svoje domky na venkově? Každý den vlastně tak trochu umírá a stává se v kontextu současnosti hledaným řemeslným uměním. I publikum je rozptýlené, vlastně ani není známo, co má opravdu rádo a co chce. Občas to jde proto s divadlem ode zdi ke zdi a snaha, aby se nepotopilo, vede k trochu nesmyslné anarchii. Ten zmatek samozřejmě zabíjí divadelního ducha, odrazuje autory i herce. Je ale nutné udělat všechno, aby divadlo žilo dál. Nesmí být poplatné lacinému a špatnému vkusu některých diváků, nesmí se spokojit s úrovní hloupé ordinérní vulgárnosti, nesmí se podbízet pouhou lechtivou dvojsmyslností, ale musí se snažit mířit výš, a k těm náročnějším. Může být provokující, někdy i trochu zlé a třeba i ztřeštěné, ale hlavně - musí být upřímné a opravdové.
  Ale stává se, že hra se povede a každý ji chce vidět. Představte si, že moje hra "Papoušek a kuře" se hrála celých pět let skončila teprve, až když zemřela představitelka hlavní role. Po celých těch pět let bylo divadlo večer co večer plné. Je to prostě "všechno nebo nic". Jako s ruletou, trochu náhoda a trochu bůh divadla.

Z OHLASŮ DIVÁKŮ A POŘADATELŮ From: Lumír Cheryn - ATLANTIC Sent: Thursday, May 13, 2010 6:13 AM Vážený pane Hanzlíčku, tak včera proběhla Turecká kavárna. Bylo to skvělé! Všichni herci byli výborní, ale pan Vydra exceloval!! Moc nechybělo a diváci by padali smíchy z židlí. Zvláště scénka s hledáním zápalek po kapsách byla velmi komická a jeho taneční a baletní kreace v panu ministrovi byly „úžasné“ :-). Moc Vám děkuji za doporučení této hry a těším se na další spolupráci. Prosím, ještě jednou vyřiďte naše díky hercům!!! S pozdravem Lumír Cheryn 76832 Zborovice Sent: Monday, September 14, 2009 9:12 AM Dobrý den, pane Hanzlíčku chtěla bych Vám a všem hercům, kteří byli opravdu světový, poděkovat za milou spolupráci a nádhernou hru plnou spokojených diváků!!!!!!! Moc díky a budu se těšit na příští spolupráci!!!!! Meritis s.r.o.  Gabriela Komendová, Congress manager Sent: Monday, November 12, 2007 1:35 PM Dobrý den, minulý týden jsem byla v Pardubicích na přestavení "Turecká kavárna". Přestavení bylo úžasné, dlouho jsem se tak pěkně od srdce nezasmála. Chtěla jsem se zeptat, jestli Vaše agentura připravuje v Pardubicích další divadelní představení. /O lístky je velký zájem, proto bych si ráda termín zapsala a lístky zavčas koupila/. Děkuji za odpověď. Ivana Holubová Sent: Monday, November 12, 2007 11:06 AM Vážený pane, byla jsem 9. 11. 2007 na představení v našem Východočeském divadle na hře Turecká kavárna. Bylo to něco úžasného, takhle jsem se dlouho nezasmála, tak dlouho nepobavila. Dík panu Vydrovi, je z něj vynikající herec, je vidět, jak herecky zraje. Super.. Nechci ani opomenout výkony ostatních herců. Díky za vysoký profesionální umělecký zážitek. Lída Dedíková